Tak jako slavný alchymista, který hledal „svůj příběh“, tak musí hledat svůj příběh člověk, kterému vážné onemocnění změnilo od základu život. Který z plného zdraví, jako mávnutím proutku, zůstal plně odkázaný na pomoc druhých. Který se v tom nejvážnějším případě sám nenají, který se se svými blízkými nedomluví, který je odkázaný žít na lůžku, invalidním vozíku nebo naopak zvládne sebeobsluhu samostatně, kdy schopnost pohybu zůstala zachována, ale žije jako v jiném světě, protože nemůže mluvit, nikomu nerozumí a nikdo nerozumí jemu.

S těmito handicapy se životní příběh, který byl mnohdy už jednou napsán, hledá jen velmi těžko… Kdo by pak odmítl uvěřit člověku, který po vážném onemocnění ochrnul na pravou polovinu těla a ztratil schopnost mluvit, že se mu převrátil život naruby? Kdo by mu odmítl uvěřit, že to není on, že je někdo jiný, že hodně pláče a z toho se hodně vzteká a na své nejbližší je zlý a že to nikdy „předtím“ nedělal… „Jaké je to vlastně onemocnění, které tohle všechno může způsobit a dočasně nebo trvale změnit osobnost jedince?“ „Jakou roli může sehrát síla osobnosti při zvládání tak těžké životní zkoušky, jako je vážné onemocnění, které může způsobit trvalé následky?“

Začátek jednoho nového příběhu by mohl být asi takový.. ..otevírám oči a vůbec nechápu, kde jsem, co se to se mnou děje.. ..nechápu, proč mám hadičku v nose a proč mám ruce přivázané, proč mě vězní, co jsou to za lidi kolem mě.. …zkouším s nimi mluvit, ale slyším zvuky, jako by kolem byli samí cizinci, vůbec jim nerozumím, jsem hrozně naštvaný, chci tu hadičku z nosu ven, zkouším, ale nejde to, nemůžu se hýbat. Levou nohou snad, ale co se to děje s pravou? Jsem unavený, všechno mě bolí..