Plasticita mozku je podmínkou učení a paměti, základních procesů formujících neuronální sítě. Při poškození mozkové tkáně – ať již traumatické, cévní, infekční nebo jiné etiologie, začnou pracovat mechanismy, které umožňují reparaci[1] nervové tkáně.

Bez plasticity mozku by neexistoval svět v jeho lidské podobě, neexistovala by kultura, umění, náboženství, filosofie, neexistovalo by vědomí, jehož původcem je mozek. Možnost neuronálních sítí vytvářet nová spojení, včleňovat je do propojení vzniklých dříve, budovat zpětné vazby a udržovat vše na vysokém stupni aktivní funkčnosti, je plasticita mozku. Plasticita je vrozená, je vysoce funkční za situace normálního vývoje, zrání i stárnutí jedince.

Plasticita je podmínkou učení a paměti. Při poškození mozkové tkáně začnou pracovat mechanismy plasticity rozsáhleji a umožňují tak reparaci nervové tkáně.

Plasticita mozku je podmínkou restituce poškozených funkcí, a to na nejvyšších i nižších úrovních. Bez ní by nebyla možná ani rehabilitace, ani reedukace kognitivních funkcí.

Zatím však není jednotný názor na dobu, kdy lze začít s určitou senzorickou, motorickou či kognitivní stimulací. Vynucené využití perilezionálního mozku, nedávající mu možnost „vzpamatovat se“, může dokonce lézi zvětšit (Kulišťák, 2003).

[1] Obnova tkáně