Dysartrie – motorická porucha řeči

Jedná se o neurogenní poruchu motorické realizace řeči, narušení článkování řeči. Úplná porucha této motorické funkce se nazývá anartrie.
Diagnostika dysartrie se opírá především o výsledky neurologického vyšetření, vyšetření pomocí zobrazovacích metod – CT vyšetření a vyšetření magnetickou rezonancí MR. Dle místa léze a přítomných symptomů se diagnostikují jednotlivé typy dysartrie. Nezbytné je rovněž ORL vyšetření. Často jsou diagnostikovány i poruchy polykání (dysfagie).

Porušeny mohou být tyto modality:)

  • respirace (dýchání)
  • fonace (tvorba hlasu)
  • faciokineze (faciální svalové činnosti)
  • diadochokineze (přesnost provádění opakovaných pohybů)
  • reflexní činnosti spjaté s polykáním, žvýkáním a kašláním
  • artikulace
  • srozumitelnost četby a mluvy
  • tempo a prozódie řeči

Fonetika, fonologie – základní pojmy

Hlásky a jejich tvoření

Fonetika

  • Zabývá se zvukovou stránkou lidské řeči. Jednotkou je fón, nejmenší jednotka zvuku řeči je hláska

Fonetika se člení na

  • artikulační – tvorba hlásek,
  • akustickou – přenos zvuků
  • percepční – příjem zvuků

Fonologie

  • Zkoumá zvuky lidské řeči, jako nástroje dorozumívání se Foném -nejmenší jednotka, která odlišuje slova mezi sebou (např. pes x pec)

K mluvení je potřebný dech (respirace) – výdechový proud vzduchu umožní tvorbu hlasu (fonaci) a ke správné artikulaci jsou potřebná mluvidla.

Artikulační (mluvní) orgány dutiny ústní dělíme na pasivní: horní čelist, zuby, dáseň, tvrdé patro (palatum), měkké patro (velum) a aktivní: rty, jazyk, dolní čelist

K tvorbě lidské řeči jsou zapotřebí podhrtanové a nadhrtanové rezonanční dutiny – prsní, hrdelní, ústní i nosní. Velmi důležité je, aby všechny orgány podílející se na řeči byly vzájemně dobře koordinačně propojeny.

Český jazyk má soustavu samohlásek a souhlásek.

Samohlásky – vokály, můžeme zpívat. Samohlásky se dále dělí na krátké (a, e, i, o, u) a dlouhé (á, é, í, ó, ú).

Patří sem též dvojhlásky ou,au,eu
Souhlásky – konsonanty, hlásky šumné
b, c, č, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, r, ř, s, š, t, ť, v, z, ž
(které dále dělí na znělé (kmitají hlasivky), neznělé (bez fonace -hlasivky nekmitají), hlásky párové např. p x b, t x d (rozdíl ve znělosti)